Testy

RB IQ 29 - VELO 2/2011

27. 01. 2011

IQ 29 není málo! Při výběru redakční divoké karty rubriky Velo stars pro tento rok jsme neváhali ani na chvíli. Udělili jsme ji českému výrobci RB a přizvali k premiéře sezony 2011 model IQ 29. Jedná se o historicky první české horské celoodpružené kolo, jež se průměrem svých kol hlásí k „velké revoluci“.

Devětadvacetipalcová kola u značky RB zatím žádné prodejní rekordy netrhají. Tvůrčí tým Heiník/Bartosz ale novinkou využil dosud prázdného místa na českém trhu, modifikoval svůj úspěšný celoodpružený model IQ a vyrazil vstříc tužbám českých bikerů, kteří devětadvacítkám pomalu přicházejí na chuť. Novinka má našlápnuto k úspěchu z několika důvodů. Prvním je renomé značky, dalším její cenová politika a popularita platformy IQ, a v neposlední řadě také téměř nulová konkurence v přihrádce levná 29“ celopéra. IQ 29 totiž bude samozřejmě možné koupit jako rámový set v ceně 22 990 Kč, ale hlavně také i jako kompletní kolo ve třech stupních výbavy – Base (32 990 Kč), Team (37 990 Kč) a Race (53 990 Kč). Verze Base nemá na českém trhu konkurenci, nejblíže je až GT Sensor Niner 2.0 s cenovkou 39 999 Kč. To jsou jistě čísla k zamyšlení.

Model RB IQ jsme jako divokou kartu exkluzivního testu, tedy po bok kol vybraných čtenáři, zvolili již podruhé, přičemž prvně to bylo přesně před dvěma roky, tehdy se jednalo o 26“ předlohu mladšího dvojčete. S jízdními vlastnostmi tohoto trail biku jsme byli velmi spokojeni, proto nás potěšilo, že jsme mohli při testu nové 29 porovnávat i s 26“ předchůdcem, jenž je součástí dlouhodobého testu trail biků a je tedy právě nyní součástí redakční flotily.

Jelikož se mi za posledních pár měsíců pod pozadím vystřídala pěkná řádka 29“ fullů a 29“ kol obecně, byl jsem opravdu zvědavý, jak se Roman Bartosz s „kynutím“ jeho íkvéčka vypořádal.

Stejné, jen větší

Rám IQ 29 se krom větších rozměrů od 26“ verze neliší. Využito je tradičně hliníkové slitiny 7020 T6, trubky hlavního rámového trojúhelníku mají po celé délce kruhový průřez. Pouze zadní kolo putuje prostřednictvím pružení LDL (Linear direct link) do výšky o pět milimetrů menší, zdvih má tedy hodnotu 115 mm. LDL je navrženo tak, aby bylo dosaženo co možná nejmenšího poměru mezi zdvihem tlumiče a zdvihem zadního kola. Menší pákovací poměr, zde konkrétně 2:1, tak díky možnosti hustit do tlumiče nižší tlak zajišťuje citlivější reakci na terén.

IQ 29 jsme testovali v nejvyšší specifikaci Race. Na postu pružení tak spolupracovaly produkty od Foxu, vpředu to byla 100mm vidlice F29 FIT RLC s pevnou 15mm osou (u sériové verze model RL), zadní kolo pak pružilo za asistence tlumiče Float RP23 s možností nastavit ProPedal ve třech úrovních. Pohon ve specifikaci Race zajišťuje kompletní sada Shimano XT, samozřejmě v desetirychlostní verzi. Nadstandardně se zde objevily i kliky XT namísto RaceFace Deus. Ze sady XT pocházejí i kotoučové brzdy. Výjimkou oproti sériové specifikaci bylo rovněž nasazení zapletených kol Remerx Viking namísto nábojů Novatec kombinovaných s klasicky zapletenými ráfky Remerx 7330. Komponenty ovládání byly svěřeny setu RaceFace Evolve.

Nejdřív letmé seznámení

V období, kdy jsme měli IQ 29 k dispozici, zároveň probíhalo i prověřování čtyř 29“ hardtailů pro velký srovnávací test tohoto čísla, takže bylo opravdu zajímavé sledovat, jak si tento full mezi pevňáky povede – zvlášť když jeden z nich měl rám s geometrií G2 (ano, Trek a jeho Gary Fisher Collection), kterou lze po našich zkušenostech z testů považovat za etalon geometrie 29“ kola. A aby to bylo ještě zajímavější, přizval jsem, jak už jsem zmínil, na jednu z vyjížděk kolegu Mirka s jeho „dětským“ IQ 26. Vyrážíme!

U kol s logem RB jsme zvyklí na univerzální naladění posedu a ani IQ 29 netvoří výjimku. Stačí pár šlápnutí a zatáček, abyste i se zavřenýma očima poznali, že jedete na devětadvacítce. Ale abyste zjistili, jak se konstruktér s těmi třemi palci navíc a se vším, co s nimi souvisí, popral, chce to v sedle strávit nějakou tu hodinu. V hlavě už si přehrávám svá prubířská místa a opravdu už se nemůžu dočkat, jak na ně IQ 29 odpoví.

Asfaltová cesta vedoucí do terénu díky rychlým nanoraptorům solidně ubíhá, zamykám pružení, řadím dolů, jdu ze sedla. „Tak se ukaž!“ Ruku na srdce, tak solidní odezvu na silové šlapání jsem nečekal. Přece jen rám je oproti klasice delší, k tomu dlouhé rameno sedlových vzpěr s tlumičem – nečekal jsem zázraky, ale ony se téměř děly. Svou zásluhu na tom mají i Remerxem ještě oficiálně nenabízená solidně tuhá zapletená kola Viking v rozměru 622.

 

A tak zme tých bolševikou hnali…

Vyhecovaní z asfaltu vlétneme s íkvéčky do terénu, kolega s menším přede mnou. Vjíždíme na klikaté zasněžené cestičky. Teď se ukáže. Držím tempo šestadvacítky a říkám si teď, nebo nikdy. Můj sok se na zrádných pěšinkách drží s vypětím všech sil, já jen dominantně přikazuji velkým kolům a ona poslouchají na slovo. Tuhá kola ve spojení s 15mm pevnou osou vidlice přesnou pilotáž jen podpoří. Devětadvacítka od RB zatáčky zvládá s přehledem, předvídatelně a klidně vede i v pomalých vracečkách, prudkým změnám směru se nebrání. Začínám se velmi dobře bavit. Přichází jízda v úzké koleji a mně přijde, že tento bike snad byl stvořen pro ni. Ta stabilita a klid jsou nakažlivé. Chybí už jen prst v nose.

A co výjezd? Četl jsem názor jednoho fyzika, že větší styčná plocha 29“ kola je nesmysl. Osobně dávám přednost zkušenostem z terénu spíš než sáhodlouhým diskuzím vratkých teoretických předpokladů. A tak byla šestadvacítka vyzvána ke konfrontaci do prudkého zledovatělého výjezdu. A co byste řekli? Oba jsme byli neustále na a za hranicí podklouznutí, ale oba jsme vyjeli. Avšak já coby jezdec nad velkými koly jsem měl s pilotáží méně práce. Míň korekcí směru, méně práce s těžištěm. Píšu další jedničku do vysvědčení.

Intermezzo

„Vyměníme si to?“ „OK.“ Sedám na 26“ IQ a jen se usměju. Vše je tak, jak má být. IQ 29 je o něco línější v ostré akceleraci a není tak nadšená z těkavých hravých změn směru. To je pochopitelné a akceptovatelné, a také je to vše, co jí oproti 26“ verzi můžeme vytknout.

Zpět na velká kola

Na devětadvacítku se záhy vracím. Přichází chvíle zaměřit se na projev pružení. Výrok o nahrazení části zdvihu větším průměrem kol je jakž takž pravdivý, pokud jedete v sedle. Mimo něj, především v dopadech ze skoků, tato hesla berou za své. Motoristi mají poučku, že objem (motoru) ničím nenahradíš. My bychom to samé mohli říct o zdvihu. Zkrátka vlétnout s 29“ fullem se zdvihy 100/115 mm na rozmlácenou kořenovou cestu a čekat, že budete zažívat stejně mechově jemnou jízdu jako na 140mm all mountainu, je liché. Větší kola zjemní nájezd na překážky, vrcholky jim však neuříznou.

Zadní pružení je vhodné spíš pro klidné jezdce trávící většinu jízdy v sedle než pro notorické poskakovače, a to kvůli velmi lineárnímu chodu zadní stavby. Ten může za to, že se ocitnete na dně zdvihu, aniž byste se příliš snažili. Nutno dodat, že kapacita zadního pružení je velká a onoho dna dosáhnete při běžné jízdě jen zřídkakdy. O citlivosti zadního zavěšení se mi zdálo ještě večer při uléhání do peřin. A reakce na šlapání? Dá se nad ní přimhouřit oko, komu by se mhouřit nechtělo, nechť sáhne po modré páčce tlumiče.

Vidlice je díky možnosti nastavení míry útlumu pomalé komprese dobrým náčiním pro ladiče. Kdo by se chtěl vyhnout pohupování či případnému propadání do zdvihu, má možnost tomu předejít právě tímto prvkem. V plně otevřeném módu je F29 poměrně citlivá a stejně jako zadní stavba značně lineární. Svého 100mm zdvihu tak dokáže dosáhnout dost snadno, až se skoro vkrádá otázka, jestli hlavová trubka neměla při návrhu geometrie putovat o dvacet milimetrů výš a umožnit tak nasazení vidlice se zdvihem 120 mm.

A zbytek osazení? Každý komponent XT zastoupený na tomto kole fungoval tak, jak se na druhou nejvyšší sadu Shimana sluší a patří, tedy bez ztráty kytičky. Potěšila především tuhost klik, bezvadná práce řazení a vzorný projev brzd.

Hořkosladká symfonie

Vracíme se do redakce a já si říkám, že moje zaměstnání vlastně není zas tak skvělé, jak jsem si po nedávném příchodu do redakce myslel. Je sice příjemné prohánět se (zde dokonce jako jeden z prvních) na takto kvalitním stroji, avšak v momentě, kdy je nutné mu říci au revoir, vás srdce zabolí, až to není pěkné. Nu což. Radost alespoň může mít srdce značky RB Roman Bartosz, neboť za vysvědčení, které jsme mu po všech těch prosincových a lednových testovacích jízdách za jeho IQ 29 vystavili, bude doma určitě pochválen.
A jaký že typ jezdce si v sedle jeho nejnovějšího stroje bude libovat? Dle mého názoru člověk vyznávající jízdu na dlouhé vzdálenosti, milující terén. Neztratí se na něm ani v roji maratonských rychlíků, ani na technicky náročných stezkách. Toto kolo mu za jeho vynaložené prostředky nabídne dobrou užitnou hodnotu, čitelné a příjemné ovládání a velmi dobře pracující odpružení.

Jaroslav Novák
Foto: David Stella a Rudolf Hronza